You are using an outdated browser. For a faster, safer browsing experience, upgrade for free today.

Proč selháváme při učení se jazyků?

  • Mgr. Mirka Vondrová

Za svou dlouholetou praxi vím, že cizí jazyk se může naučit opravdu kdokoli. Tato schopnost není doménou jen nadprůměrně inteligentních nebo hudebně nadaných či lidí s přirozeným talentem. Člověk nemusí psát anglicky jako Shakespeare, ale objednat si kávu v restauraci nebo koupit lístek na vlak opravdu zvládneme všichni.

Proč tedy často nedokážeme učení dotáhnout do zdárného konce? Důvodů existuje samozřejmě celá řada, budu jmenovat jen pár těch nejčastějších a schválně, jestli se v některém z nich najdete.

1) Sami sobě překážkou

Už se vám někdy stalo, že jste si při osvojování jazyka řekli, že je ta a ta gramatika/to a to slovíčko těžké? Určitě ano a možná ne jednou. Tím si ale v mozku vytváříme blok, který je pro nás pak mnohem složitější obejít, nebo překonat. Samozřejmě, spousta aspektů cizích jazyků není jednoduchá, ale když je vezmete jako výzvu, máte z poloviny vyhráno. Na záludné slovíčko si najděte mnemotechnickou pomůcku, složitější gramatiku si rozdělte na menší úseky nebo zkoušejte tolik příkladu, dokud se vám nedostanou pod kůži.

2) Učení bez cíle

Bez cíle není cesta, a bez té není směřování. Když se živelně rozhodneme, že se do učení nějakého jazyka pustíme, aniž bychom věděli proč, s největší pravděpodobností na edukační cestě nevydržíme. Důvod proč chceme studovat, za nás nikdo nevymyslí, ani šéf v práci, ani maminka, a ani manžel/ka. Musí to být ten náš vlastní, vnitřní důvod, protože jeho postupné naplňování bude hřát jen a jen naše srdce a naše vědomí.

3) Nulové plánování

Začali jste se učit jazyk, chodíte jednou týdně do kurzu nebo máte jedenkrát týdně online individuální lekci, a jste nespokojení, že se skoro nic nenaučíte? To ani nemůžete. Když jazyku nedáte víc času než jedenkrát šedesát minut týdně, žádný velký pokrok nečekejte. Přitom stačí tak málo. Téměř každý disponuje chytrým telefonem, můžete si nastavit upomínku např. s poznámkou “slovíčka” a když se jim budete každý den věnovat 10 minut, uvidíte, jak budete na další hodině našlápnutí.

4) Syndrom trychtýře

Možná někteří z nás získali ještě z dob učení se na základní škole dojem, že každý lektor/učitel má trychtýř, kterým studentům do hlavy látku “naleje”. V případě jazyků (ale myslím, že nejen nich) nemůžeme být dál od pravdy. Už jsem se zmínila o cíli, s tím úzce souvisí motivace. Když vím čeho a proč chci dosáhnout, nepotřebuji žádné velké vnější stimuly, abych se učila.

5) Neschopnost se pochválit nebo odměnit

Vždy, když se učíme něco nového, čeká na nás různě velký koláč neznámého a “nutného”, který musíme naporcovat a postupně strávit. Občas z toho koláče ukusujeme příliš velká sousta bez toho, aniž bychom se ohlédli za tím, co všechno už jsme snědli. Jednodušeji řečeno, nekoukejte pořád na to, co vám ještě k učení zbývá, pochvalte se nebo se odměňte za to, co už jste se naučili. Někdy stačí dobrý drink nebo něco sladkého po úspěšném opakování slovíček.

6) Orientace na chybu

Opět budu vzpomínat základní školu, kde byla v dřívějších dobách tendence potírat více chyby, než chválit to dobré, povedené. Je jasné, že se chybám, zvláště v začátcích, nevyhneme, ale bez chyb není postupu vpřed. Sama, když o sobě pochybuji, myslím na situaci, kdy se nějaký cizinec snaží mluvit česky a jak v konečném důsledku oceňuji jeho snahu. Je pro mě mnohem důležitější, že se snaží mluvit a domluvit, než kolik chyb v promluvě udělal.

Ať tak či tak, vzdělávací proces je úžasný, investujeme svou energii do něčeho, co má trvalou hodnotu. Přeji vám, aby vám třeba i moje řádky pomohly vrátit se zpět ke studiu jazyka, pokud jste se někdy dříve při učení ocitli na slepé koleji.