You are using an outdated browser. For a faster, safer browsing experience, upgrade for free today.

Rozhovor: Němčinářka Lucka

  • Mgr. Mirka Vondrová

Každá firma, každé podnikání je založeno na lidech. O jazykových školách to platí dvojnásob. V následujících 3 blogových příspěvcích se dozvíte o lektorech a jejich práci něco víc.

V prvním rozhovoru vám představím Mgr. Lucii Konfrštovou, která strávila posledních 6 let v Německu. Kromě mnoha dalších kurzů, které tam vedla, vyučovala také německý jazyk batolátka a malé děti v Regensburgu. Nyní v jazykové škole Klíč vede němčinu pro nejmenší, konverzační klub a také učí ve firmách.

Proč jste si vybrala pedagogiku jazyků?

Od malička mě němčina bavila. Poprvé jsem se s ní setkala na základní škole a bylo mi jasné, že se studiu jazyka budu věnovat i nadále. Po střední škole jsem nastoupila na pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích a během praxe jsem se utvrdila v tom, že jazyk chci nejenom umět, ale též ho předávat dál.

Co Vás na lektorování baví?

Baví mě rozmanitost. Baví mě setkávat se s lidmi, poznávat jejich zájmy a jejich přání zdokonalit se v jazyce. Baví mě komunikace s klienty.

Co Vás naopak moc nebaví?

směje se Baví mě všechno.

V Německu jste učila malinké děti, jak staré bylo to nejmenší?

Nejmenší bylo sedmiměsíční, a to byl vlastně můj syn, který se mnou do kurzu začal chodit. Začala jsem lektorovat kurzy, když malému bylo sedm měsíců. Brala jsem ho s sebou a on se mnou všechno statečně absolvoval. Pomáhal mi při výuce. Nicméně pak se mi vícekrát stalo, že v kurzu bylo sedmiměsíční nebo osmiměsíční dítko. Kurzy jsme měli už pro půlroční děti.

Jaký přínos vidíte v tom, když se děti učí od útlého věku?

Rozvíjí své schopnosti, jsou v kolektivu, ale pořád s maminkou, tatínkem nebo osobou, které důvěřují. Učí se nápodobou ostatních, opakují po ostatních dětech. V kurzech se říkanky, básničky a cvičení často opakují. Tím mají děti jistotu, co je další hodinu čeká, co bude následovat.

Lucko, děkuji Vám za čas, který jste mi věnovala.

Rádo se stalo.

Pozn. autorky:
U nás v Čechách jsem se velmi často setkala s názorem, že malé děti se mají nejprve pořádně naučit mluvit česky a pak až být seznámeny s jiným, cizím jazykem. Lucka z vlastní praxe a zkušenosti dokládá, že tak to být rozhodně nemusí. Její vlastní rodina, a nejen ta, je důkazem, že dětičkám se jazyky nepletou, protože jednoduše ví (bez zapojení rozumu), co je jejich mateřština. Laicky řečeno, pro cizí jazyk mají v hlavě “jinou přihrádku”. Naopak čím dříve rozšíříme našim ratolestem povědomí o dalším jazyce, tím více rozvíjíme jejich schopnosti od útlého věku, kdy pro ně učení není žádné mučení, ale hra a zábava.